Jdi na obsah Jdi na menu
 


CENA OKOLO 1300 CZK


Vampire Rain

Čas hráče je drahý, psychická pohoda nedotknutelná a iluze o schopných a nadaných japonských vývojářích neotřesitelná. A proto, devět z deseti recenzentů nedoporučuje hraní Vampire Rain. Je až nepravděpodobně špatné.

Problém, který se neřeší, roste. Roste, až člověka přeroste, překvapí a v nestřežené chvíli zbaví krve i s křečovými žilami. Tak třeba takoví Nightwalkeři (říkejme jim pro vlastní potřebu hezky česky – upíři). V Transylvánii už jim bylo těsno, inu vydali se před stovkami let na cestu do Nového světa. Masa a krve hojnost, liberální ústava a nehynoucí respekt k menšinám, toť pro upíra země zaslíbená. A tak upíři kousali, hryzali, rafali, trhali a nasávali, až jich byl zakrátko plný Hollywood. Bílý dům rostoucí hematofagie na březích Pacifiku nevzrušovala. Oni ti šílenci ze západního pobřeží byli stejně vždycky trochu cáklí a navíc, cokoliv co odvádělo pozornost lidí od tažení v Iráku bylo fajn. Přece nebudeme někoho buzerovat jenom proto, že se čas od času naloká nějaké té krve…čerstvé. A tak problém rostl, lidé houfně opouštěli upíry zamořená města a přenechávali je svým krvežravým sousedům napospas. Všechno bylo fajn. Až jednou…

Obrázky ze hry

Obrázek ke článku Vampire Rain Obrázek ke článku Vampire Rain Obrázek ke článku Vampire Rain Obrázek ke článku Vampire Rain Obrázek ke článku Vampire Rain Obrázek ke článku Vampire Rain Obrázek ke článku Vampire Rain Obrázek ke článku Vampire Rain Obrázek ke článku Vampire Rain Obrázek ke článku Vampire Rain Obrázek ke článku Vampire Rain Obrázek ke článku Vampire Rain Obrázek ke článku Vampire Rain Obrázek ke článku Vampire Rain Obrázek ke článku Vampire Rain Obrázek ke článku Vampire Rain Obrázek ke článku Vampire Rain Obrázek ke článku Vampire Rain Obrázek ke článku Vampire Rain Obrázek ke článku Vampire Rain Obrázek ke článku Vampire Rain Obrázek ke článku Vampire Rain

Redukce ve čtyřech

Až jednou někomu odpovědnému došlo, že možná není úplně dobře, že se nejproduktivnější stát USA hemží bytostmi, ve kterých by se krve nedořezal. A tak, aby dal světu najevo, že se žádná upírská rebelie nebude tolerovat, zformoval nejmocnější národ světa …(famfáry)… čtyřčlennou jednotku rychlého nasazení. A že už se odhodlal k takto rozmařilému a megalomanskému řešení, rovnou všechny čtyři nebožáky ohákl do neoprénu, vyzbrojil ultimátními pistolkami s tlumičem a nahnal rovnou doprostřed nejzamořenější městské oblasti s rozkazem „Redukovat populaci Nightwalkerů“. Zní to nepravděpodobně? Pak si zvykejte, protože Vampire Rain se teprve zahřívá.

Ani ryba, ani rak

Už jen snaha Vampire Rain žánrově zařadit, může se po chvíli hraní změnit v nelehký úkol. Město plné hladových upírů, to zní jako ideální materiál pro lehce hororovou střílečku. Ale ouha, na spoušť si ve hře sáhnete jen zřídkakdy, ať už kvůli omezené zásobě munice nebo zkrátka proto, že často nestačíte vypálit ani druhou dávku a upír už si utírá tesáky od vámi nedobrovolně poskytnuté krevní transfuze. Takže co? Neotřelá, hororem střihnutá taktická akce? Čtyřčlenný tým složený z velitele, snipera, mechanika a chlápka od rány, všichni v těsných overalech, to si přímo říká o týmovku. A přesto musíte každou misi podstoupit sami s vědomím, že když vám kapitán Harrison nepůjčil ten svůj vraždomatický kanón s granátometem, určitě vám tam v bezpečí obrněného auta alespoň drží palce. Co zbývá…stealth akce? Jisté prvky by se tady našly. Hlavní hrdina vypadá jako by Samu Fischerovi z nočního vizoru vypadl, může se přitisknout na zeď a nenápadně nakukovat do temných uliček, má přístroj pro noční vidění a dokonce brýle pro detekci živých organizmů. Na radaru sleduje výseče zorných polí svých protivníků a následně s ladností východoněmeckého vzpěrače cupitá sem a tam. Umí otevřít dveře, spustit lano ze střechy, lézt po okapních rourách a ručkovat po římsách. Musí to být stealth akce! Tak proč se u všech všudy hraje tak prachbídně?

Když už něco kradeš, dělej to pořádně

Problém Vampire Rain je prostý – přestože bezostyšně vykrádá všechny ikony svého žánru, nedokáže takto získaný materiál poskládat do smysluplného celku. Všechno, na co ve hře narazíte působí nepřirozeně, kostrbatě a naprosto nevěrohodně (ponecháme-li stranou prostý fakt, že bojujete s upíry) a ve výsledku hráče demotivuje stejně spolehlivě jako rána do hlavy. Upíři se po ulicích pohybují ve své lidské podobě, tudíž je třeba před každým krokem důkladně prohledat okolí pomocí speciálního vizoru, který dokáže maskované krvežravce spolehlivě odhalit. Jenže co čert nechtěl, zřejmě v důsledku škrtů ve vojenském rozpočtu, nevydrží jeho baterie ani deset vteřin. Pravidelné užívání tohoto výstřelku moderní technologie se proto mění v martyrium, jehož drtivou část tvoří trpělivé čekání na dobití baterky. Co je horší - stejná „trvanlivá“ baterie napájí také noktovizor, což je vzhledem k tomu, že se hra odehrává v hustém dešti, v pozdních nočních hodinách, často v temných stokách nebo neosvětlených budovách zkrátka a jednoduše…stupidní. Pokud člověk nechce na předčasnou operaci rohovky, nezbývá mu než si v grafickém nastavením vytáhnout gamu co možná nejvýš. Jenže tím ani zdaleka nekončíme. Podobně nefunkční jsou také zbraně. Pohodit agenta s 9mm pistolí doprostřed města zamořeného upíry je jedna věc. Pohodit agenta s 9mm pistolí doprostřed města zamořeného nadlidsky rychlými, nadlidsky silnými, skoro nesmrtelnými upíry je věc druhá. Ve chvíli, kdy vás upír zmerčí, je vám pistole dobrá tak akorát na rychlou sebevraždu – Nightwalkera totiž nelze setřást, nelze ho jednoduše zabít a nelze se před ním schovat. Vyčmuchá vás rychle a jediným máchnutím pazoury, ukončí vaše trápení v této strašné hře. Nepomohou ani poskrovnu rozmístěné útočné pušky, protože smrt z rukou vampíra je mnohonásobně rychlejší. Šanci na úspěch má jedině odstřelovací puška, která je schopna tyto strašné bestie zneškodnit jedinou ranou do hlavy. Možná i proto vám ji kapitán Harris, velitel jednotky a jinak príma chlap, raději co nejrychleji sebere.

Zdržet a udržet

Tam kde kvalitní stealth akce vsází na element napětí, uchyluje se Vampire Rain z nedostatku jakýchkoliv jiných prostředků k podpásovému bloudění. Jelikož nemá absolutně nic, čím by mohla hráče udržet, snaží se ho u hraní alespoň zdržet. A to jí jde, nutno uznat, na výbornou. Jednotlivé úkoly jsou totiž nejčastěji koncipovány jako putování z bodu A do bodu B, případně C a D s malými zastávkami u E, F a G. Mapy samotné jsou pak bludištěm, za něž by se ani architekt petřínské zrcadlové síně stydět nemusel. Budí sice dojem ohromného otevřeného prostoru, plného ulic, uliček, dvorků, parkovišť, ramp, střech, požárních schodů a okapů, ve skutečnosti však k cíli existuje vždy pouze jedna jediná cesta. Zbytek je tam zkrátka proto, aby hráče zdržel a zmátl, aby nedošel k cíli svého snažení za pět sekund, ale za pět hodin. Často tak máte cíl mise přímo na očích, cesta k němu však vede nejšílenějšími oklikami – mnohdy i proto, že speciální agent, chlap jak hora, nedokáže přelézt dvoumetrový drátěný plot.

A takové je Vampire Rain celé. Nepravděpodobné…