Jdi na obsah Jdi na menu
 


CENA OKOLO 900 CZK

Multiplayerová klasika Unreal Tournament se po třech a půl letech vrací na naše monitory. A nebyli by to pánové z Epic Games, aby to nebyl návrat ve velkém stylu. To zase bude probdělých nocí...

Když se na nás před osmi lety poprvé usmál název Unreal Tournament byl to téměř blesk z čistého nebe. Parádní first person akce od Epic Games uchvacovala zejména nespočtem módů, které z ní dělaly výtečnou multiplayerovou záležitost. Mnozí si zajisté ještě dnes vzpomenou na nekončící pře a spory o to, zdali je lepší Quake III Arena či právě Unreal Tournament. S odstupem času lze asi říct, že ač Q3A dominovalo na poli deathmatche, v týmových módech bylo UT k neporažení. Pak přišla dvojice pokračování z takzvané druhé generace, jež se honosila stylovým označením 2003, potažmo 2004. Na generaci třetí jsme čekali přes tři roky a i tentokrát si pro nás chlapci z Epic Games připravili pecku, která se bude hrát na multiplayerových klání ještě hodně dlouho. Ale hezky popořadě…

Obrázky ze hry

Obrázek ke článku Unreal Tournament 3 Obrázek ke článku Unreal Tournament 3 Obrázek ke článku Unreal Tournament 3 Obrázek ke článku Unreal Tournament 3 Obrázek ke článku Unreal Tournament 3 Obrázek ke článku Unreal Tournament 3 Obrázek ke článku Unreal Tournament 3 Obrázek ke článku Unreal Tournament 3 Obrázek ke článku Unreal Tournament 3 Obrázek ke článku Unreal Tournament 3

First Blood!!

Předně musím říct, že pokud od UT3 čekáte nějakou zásadnější revoluci, ať už v módech či hratelnosti, pak vás zklamu. Tvůrci se rozhodli držet zažitého herního konceptu, kdy se největší důraz klade na svižnou akci se solidním taktickým podtextem. A tak na nás opět čeká klasická nadílka herních módů. Je to trojitá variace na deathmatch – klasický, jeho týmová varianta a duel jeden na jednoho, kdy ostatní hráči sledují, jak si to dvojice rozdává na férovku.

Dále se můžete těšit na boj o vlajku, a to jak klasický, tak nově i doplněný vozidly. V něm jde stejně jako v klasice o to zcizit vlajku soupeřova týmu a dopravit ji do své vlastní báze. Mapy jsou patřičně rozsáhlejší a jako ideální způsob přepravy se jeví právě vehikly všeho druhu. S vlajkou do nich ale nelze nastoupit, a tak se z cesty zpět stává ještě větší adrenalinová záležitost, kdy vám kolem hlavy létají projektily vystřelené z nebezpečně se přibližující buginy. V této části boje se dost dobře využije zbrusu nový dopravní prostředek, hoverboard. Za tímto vcelku honosným názvem se skrývá obyčejný skateboard bez koleček, jejž má každý válečník v základní výbavě. Chcete-li si zahrát na Tonyho Hawka na bitevním poli, neznám lepší způsob. Na hoverboardu lze nejen nést vlajku, ono se jde dokonce i zaháknout za kolegovo vozítko a nechat se odtáhnout až do základny. Tato možnost ještě zvyšuje důraz kladený na týmovost hráčova počínání. Aby to ale nebylo tak jednoduché, stačí sebemenší zásah a hrdina se ze skateboardu sklátí k zemi třetí kosmickou rychlostí, aby se pak několik vteřin vzpamatovával z právě prožité zkušenosti. Inu, každé riziko má své výhody i nevýhody.

Když už jsme u vozidel, těch se v Unrealu vyskytuje více než tucet, a to od základních mrštných vznášedel (Manta, Viper), přes klasické tanky typu Goliath až po monstrózního Darkwalkera. Vehikly rozhodně zvyšují hratelnost a variabilitu možných taktických manévrů, což lze jen a jen kvitovat.

Double Kill!!

Výčet herních módů a variant ukončuje Warfare, což je vlastně upravený Onslaught známý z předchozích dílů. Stejně jako minule jde o zničení soupeřova jádra, či chcete-li hlavního uzlu. To je ale nezničitelné, dokud tým neobsadí celou síť na sebe navazujících uzlů. To lze hned několika způsoby, buď jej zničíte klasickou rubačkou, anebo stačí popadnout týmovou žhavou kouli zvanou Orb a dopravit ji na místo nepřátelského uzlu. Tedy, stačí. Uchopením koule se stanete živým terčem, škodnou v revíru, kachničkou na střelnici, … Po vaší smrti upadne Orb na zem a týmoví spoluhráči mají několik málo vteřin na jeho opětovné ukořistění a pokračování ve vašem snažení. Při obraně pak můžete udělat hrdinský čin a volně ležící nepřátelský Orb zničit, což ale v překladu znamená spáchat sebevraždu. Vedle hlavního systému uzlů se ve Warfare mapách nacházejí i vedlejší, po jejichž obsazení získá tým unikátní bonusy. Většinou se jedná o speciální vozidla, s nimiž lze lépe okupovat nepřátelské území, apod.

Stejně jako v módech, tak ani ve zbraních se nekonají žádné razantní změny. Návrat na scénu slaví Enforcer, základní to pistolka známá již z původního UT, stejně jako ImpactHammer. To si ale do trojky přilepšilo o nový druhý mód, s nímž lze dočasně paralyzovat nepřátelská vozidla. Jinak autoři nikterak neexperimentovali, spíše se snažili odladit a optimalizovat nastavení jednotlivých složek arsenálu.

Head Shot!!

Změnou si naopak prošel singleplayer, jenž tentokrát obsahuje jakousi příběhovou kampaň. Ano, čtete dobře, příběhovou kampaň. Vaše planeta byla napadena a vy a vaše sestra se rozhodnete přihlásit do odboje a se šmejdem z vesmíru si poradit po svém. Ptáte se, jak na to může navazovat čistokrevný deathmatch? Podle teorie z UT3 jsou mapy doslova posety „oživovacím“ zařízením, které opětovně generují vojáky na bojiště, přičemž tyto generátory mají omezenou výdrž. Vtipné, že? John Carmack kdysi prohlásil, že příběh v akční hře je důležitý asi jako v pornofilmu. To, že tam nějaký je, vnímá každý jako nutnou součást, ale o zbytek se nezajímá. Osobně bych se za tuto variantu přimlouval více, než násilně cpát do jinak parádní hry takovýto paskvil. Stejně si valná většina hráčů pořídí UT3 hlavně kvůli perfektnímu multiplayeru…

Krom této kaňky si ale UT3 vede po všech stránkách na výbornou. Pro každý z módů byla nachystána spousta map, které jsou velmi rozmanité, ale zároveň přehledné a dobře zapamatovatelné. Zajímavě působí míchaní síly gravitace, kdy jste v jednu chvíli přilepeni na zemi, ve druhé se vznášíte v prostoru. Pamětníky potěší předělávky klasické úrovně Deck, z těch nových bych vyzdvihl zejména Gateway, v níž se nachází teleporty do tří naprosto odlišných prostředí – mrazivého průmyslového centra, tropického pralesu a futuristické vesmírné základny.

Killing Spree!!

A nebyl by to nový Unreal Tournament, aby si pro nás nenachystal totální ukázku dovedností nového Unreal 3 enginu. Grafická stránka vypadá famózně, čímž se ještě zvyšuje skvělý výsledný dojem ze zběsilé akce. Neměl bych ale čisté svědomí, kdybych neuvedl, že autoři nějakým prapodivným způsobem zapomněli přidat efekty cákající vody po dopadu kulky. Vystřelíte-li do vody, objeví se na ní na chvíli černá skvrna jako na stěně a tím to hasne, nic víc. Jistě, tohle už je trošku masochistický detail, ale v tak perfektním grafickém kabátku to blbě vypadá, co si budeme povídat…

Nemám, co bych dodal. Unreal Tournament 3 nejen že obstál, ale dokonce obstál na výbornou. Perfektní multiplayerová akce rozhodně stojí za koupi.