PLAYERS HELP - vše pro hráče pc her

Původně jsme Universe at War: Earth Assault očekávali až v lednu příštího roku – autoři ze studia Petroglyph (tvořeno bývalými zaměstnanci Westwoodu) si pospíšili, aby vydavatel SEGA mohl očekávaný titul vrhnout přímo pod vánoční stromeček. Bez přehánění můžeme prohlásit, že jde o jednu z největší strategických nadějí tohoto roku. Důvodů je několik a jsou nasnadě: autoři Command and Conquer s žánrovými proprietami dokáží pracovat, navíc se zjevně inspirovali konkurencí v podobě legendárního Starcraftu a objemného Supreme Commandera. Recept je prakticky dokonalý, dokázali podle něj ale autoři také náležitě chutně navařit?

"Země se jednoho krásného dne v budoucnosti dostane do situace, kterou by jí přál málokdo. Stane se totiž obětí invaze agresivní rasy The Hierarchy."

Země se jednoho krásného dne v budoucnosti dostane do situace, kterou by jí přál málokdo. Stane se totiž obětí invaze agresivní rasy The Hierarchy, která rozhodně s potíráním všeho živého a lidského nemá žádný problém. Naštěstí ale z nějakého důvodu přiletí na záchrannou misi i rasa Novus. Ta se postará o přežití lidského plémě a začne proti agresorům bojovat. Randál na modré planetě probudí starobylou rasu Masari, která se po tisíciletích spánku vydá prozkoumat, kdo že jí to vyrušil. A mela může začít. Přestože příběh zřídkakdy překročí rámec vědeckofantastických klišé, jednu výhodu mu upřít nelze – nestaví do popředí tvrdohlavě nudné lidi, a namísto nich angažuje tři kompletně odlišné rasy, z nichž jakoby každá patřila do úplně jiné hry. A přeci spolu dokáží skvěle interagovat, jejich ozubená kolečka do sebe při bitvách náležitě zapadají a vůbec to celé působí příjemně konzistentním dojmem.

VIDEO

Naposledy jsme tu takovou rozdílnost ras měli skutečně takřka před deseti lety ve Starcraftu. Respektive od té doby tu pár pokusů bylo, žádný však nedokázal skloubit rozdílnost s vyvážeností. A Universe at War se to na první pohled daří. V kampani si zahrajete za všechny tři frakce, přičemž v úvodu si střihnete krátký úsek i za lidstvo. To však nechme stranou a řekněme si, že zachránci v podobě Novusu jsou na první pohled slabé high-tech entity, které se spoléhají na fantastický systém energetickým systémem propojených věží. Ty je třeba rozmístit na co největším území mapy, čímž Novus rapidně rozšiřuje své pole působnosti. Vtip je totiž v tom, že kde jednou stojí věž, tam se mohou v mžiku přemístit kvanta jednotek. Jedná se tedy o jakýsi systém propojených teleportů, jenž perfektně zapadá do celkové strategie Novusu. Ten se totiž spoléhá na velké počty levných jednotek. Jejich síla tkví v neustálém obtěžování soupeřů. Zkrátka pošlete své svěřence do blízkosti nepřátelské základny a narušíte mu infrastrukturu. Vůbec nevadí, že při tom padnou vaše levné jednotky – v bázi už se vám rychle rodí nové. Ujme-li se Novusu zkušený hráč, mají konkurenti okamžitě problém a jejich jedinou šancí je co možná nejrychleji vyhledat mateřskou základnu a systematicky ji likvidovat.

To Hierarchy je úplně jiné kafe. Za tuto frakci není třeba se starat o pevnou základnu, sběrači surovin jsou naprosto samostatní (využít mohou navíc úplně všechno, na co narazí). I tady si užijete vynikajících předností. Musíte si ale zvyknout na skutečnost, že vše, co máte, je několik obřích bojových mašin, kráčejících robotů, kolem nichž se rojí menší jednotky. Sami si můžete vybrat, zda monumentální bitevníky ověnčíte těžkými zbraněmi a pošlete do útoku, nebo jim necháte přimontovat fabriky, čímž notně zvýšíte nášup menších jednotek. Tyto módy lze samozřejmě nejrůzněji střídat a kombinovat. Mohutná síla Hierarchy spočívá ve skutečnosti, že veškerou svou disponibilní techniku mohou naráz využít pro útok a ještě přitom vyrábět přímo před branami nepřátelského města.

Masari jsou možná nejtradicionalističtější rasou ze všech tří, byť i oni mají svá specifika. Na rozdíl od Hierarchy a Novus probíhá zpočátku vše uvnitř klasické základny, kde se těží a buduje, čímž Masari získávají čas na konstrukci těch nejlepších jednotek, popřípadě hrdinů. Tito mimozemšťané jsou navíc schopni se přepínat mezi světlým a temným módem, což jim dává jedinečnou volbu mezi rychlostí a extrémní silou. I zde tedy platí – zkušený hráč je velice těžkým oponentem. Obrovskou výhodou Universe at War je variabilita všech frakcí. Nejenže každá vychází z odlišných základů, ale i jejich jednotky se dají používat několika různými způsoby, a pokud k tomu připočtete trojici hrdinů za každou rasu, otevírají se vám nepřeberné taktické a strategické varianty. Hutné testování navíc prokázalo, že se proti sobě mohou bez obav postavit všechny tři rasy – pokud je ovládají stejně zkušení hráči, vzejde z toho velmi vyrovnaný boj. I vyváženost je proto třeba pochválit, byť musíme dodat, že jakmile se Universe at War uchytí na multiplayerovém poli, a že k tomu má dobré předpoklady, jistě se objeví postupy silnější než jiné. V takovém případě se ale neobáváme, že by Petroglyph nezareagoval vydáváním korekčních patchů. Ostatně, tak to bylo i u Starcraftu.

Brzy zjistíte, že Universe at War prokazuje svou hodnotu právě především v multiplayeru. Kampaň totiž zdaleka nedává takový průchod různorodosti a taktické variabilitě, jak bychom si přáli. Mise jsou příliš naskriptované a je v nich jasně patrný důraz na spád. O poznání lepší zážitek budete mít z globálního módu. V něm se postavíte za mapu celého světa a budete se ho snažit ovládnout. Nečekejte hloubku jako v případě série Total War, ostatně hra i v tomto módu běží zcela v reálném čase, ale boje o různá území jsou rozhodně zábavné. Pouze občas vadí, když dokola bojujete o jednu oblast – to je pak stereotypní.

Musíme pochválit grafické zpracování, v němž se zračí solidní technologická vyspělost i dostatek nápadů. Rasy jsou graficky výrazně odlišené a mají jedinečný design. Potěší také hudba a kvalitní anglický dabing. Naopak jsme nebyli spokojeni s umělou inteligencí, která občas zhatila naše dobré úmysly. Stejně tak čas od času narazíte na chybky technického rázu, kdy vyvstávají například problémy s organizováním jednotek do skupin.

Universe at War: Earth Assault je ale i přesto jednou z nejlepších strategických her poslední doby. Nenechte se odradit plochou singleplayerovou kampaní, která zdaleka neodkrývá vše, co hra nabízí. Mnohem spíše se vrhněte na dobývání světa, popřípadě rovnou na multiplayerová kolbiště. Trojice odlišných ras nabízí nebývalou hloubku a vyspělost hry.