PLAYERS HELP - vše pro hráče pc her

Je jen málo tvůrců počítačových her, kteří mohou dát své jméno na krabici jako záruku kvality nikoli proto, aby ukojili své narcistické ego, tak jako například American McGee. Benoit Sokal takovou osobností bez debat je.

Přitom to není žádný vizionář. Nesnaží se radikálně bourat zavedené herní postupy, tvořit nové žánry a rozpoutat revoluci. Od toho jsou tady jiní… Jeho genialita spočívá především ve schopnosti vyprávět úchvatné příběhy a v jeho bezuzdné fantazii. Pokud ještě někdo pochybuje, že hry mohou být specifickým druhem umění, pak nikdy nehrál Sokalovu hru. Po jeho přelomové dvoudílné Syberii založil vlastní společnost White Birds Productions, aby mohl mít absolutní tvůrčí svobodu. Jejich první hra Paradise ale, ač se jednalo bez debat o velice kvalitní dílo, hráčskou ani odbornou veřejností nebyla přijata příliš dobře. Přeci jen – od člověka Sokalova formátu jsme čekali víc, než jen pouhé přešlapování na místě. Nakonec jsme se ale přeci jen dočkali.

 

 

"Pokud ještě někdo pochybuje, že hry mohou být specifickým druhem umění, pak nikdy nehrál Sokalovu hru."

Již od prvních chvil působí Sinking Island nesmírně stylově. Úvodní menu trochu připomíná Bioshock a překrásné intro jasně napoví, že tentokrát máte před sebou něco velikého. Sledujeme v něm hlavního hrdinu Jacka Norma, postaršího policejního detektiva s nezbytným strništěm a prošedivělými vlasy, jak přilétá na ostrov Sagorah, jemuž vévodí ohromný, mnohapatrový hotel. Případ vypadá na první pohled jednoduše – excentrický milionář Walter Jones, majitel hotelu, byl nalezen mrtev na pláži pod útesy.

VIDEO

Jenže již po zběžném ohledání mrtvoly je jasné, že se nejedná o nešťastnou nehodu nebo sebevraždu, ale o chladnokrevnou vraždu. Oblohu křižují blesky a mohutná bouře, která se k ostrovu blíží, hrozí, že z něj smete všecko živé. Proto nesmí Jack příliš okounět a kochat se malebným prostředím ostrova a rychle se vrhnout do vyšetřování dřív, než všechny stopy smyje rozbouřené moře. Hned na začátku na Vás čeká zásadní volba – hrát Sinking Island jako klasickou adventuru, kdy máte na všechno neomezeně dlouhou dobu, nebo v realtimovém módu. V něm čas ubíhá tak, jako ve skutečnosti, a pokud se nebudete dostatečně rychle snažit, skončí vaše vyšetřování neúspěchem, jelikož postupující voda nenávratně pohltí důležité stopy. Jako poctivý recenzent jsem samozřejmě zvolil realtimový režim, jen abych po chvíli zjistil, že jsem udělal chybu. Hra se totiž kromě věčného stresu, který vás bude celou dobu provázet, v ničem jiném neliší. S pomocí několika vhodně vytvořených saveů jsem sice hru dokázal bez větších problémů dokončit, přesto všem doporučuji zvolit režim klasický.

I když klasický…

Sinking Island sice na první pohled může vypadat jako obyčejná point’n‘click adventura, její hratelnost je ale postavená na odlišných principech, než bývá zvykem.

 

 

"Sinking Island sice na první pohled může vypadat jako obyčejná point’n‘click adventura, její hratelnost je ale postavená na odlišných principech, než bývá zvykem."

Důraz není kladen na sbírání a používání předmětů, ale na shromažďování důkazů. Inventář tu sice je, ale mnohem důležitější roli hraje databanka, která přehledně shromažďuje všechny nabyté informace. Základem hry je skládačka o 13 dílcích, které reprezentují postupně se objevující otázky, na něž je nutno najít odpovědi. Až se Vám podaří zodpovědět všechny, zjistíte totožnost vraha.

Abyste ale mohli správně zodpovědět otázku, musíte nejprve najít všechny nezbytné důkazy a ty následně poskládat k sobě. Ty mohou mít 4 různé podoby – přímé materiální stopy, fotky a otisky prstů, dokumenty a výpovědi svědků. Všechny navíc můžete ještě vzájemně porovnávat ve speciálním přístroji, takže jich poměrně rychle budete mít obrovské množství. Naštěstí je vše přehledně rozděleno podle kategorií, a pokud získáte všechny nezbytné stopy pro zodpovězení otázky, dá vám o tom hra vědět. Pokud Vám tento systém připomíná Sherlocka Holmese a případ stříbrné náušnice, nejste daleko od pravdy.

Zde je ale vše mnohem jednodušší a nedochází ke zmatkům, který z mnoha podobných důkazů měli tentokrát autoři na mysli. Někomu může vadit nutnost nasbírat stopy všechny – často totiž znáte správnou odpověď mnohem dřív, ale nezapomínejte, že Jack je v první řadě policejní detektiv a na jeho soukromé názory není nikdo zvědavý – důležité jsou pouze důkazy.

Nejvíce času strávíte patrně rozhovory a ani zde se autoři neuchýlili ke klasickým stereotypům. Nevybíráte totiž z předpřipravených vět, jak jsme zvyklí z většiny konkurenčních titulů, ale ptát se můžete prakticky na jakoukoli věc, s níž jste během hraní přišli do styku. Je jasné, že je proto ve hře spousta naprosto zbytečných dialogů, a pokud hrajete v realtimovém režimu, musíte vybírat pouze témata k případu relevantní, jinak prostě není šance vše stihnout. Pohlcení hrou je ale díky tomu mnohem intenzivnější a všech deset postav, které na ostrově naleznete, jsou skutečné osobnosti. Tomu napomáhá i jejich chování – nečekají celý den na jednom místě, dokud si s nimi neuráčíte pohovořit, ale pohybují se po hotelu naprosto přirozeně. Ráno si zajdou na snídani, dopoledne se vyvalí s knihou na terase, a po společném obědě si třeba dají šlofíka. Prostě se chovají jako normální lidé – na první pohled možná zbytečná věc, ale právě díky takovýmto drobným detailům je Sinking Island tak skvělou hrou.

 

 

"Jack je v první řadě policejní detektiv a na jeho soukromé názory není nikdo zvědavý – důležité jsou pouze důkazy."

Pokud pro Vás není vrcholem adventurního žánru série Polda, a od hry očekáváte víc než povrchní zábavu, budete ze hry nadšeni. Napínavý a brilantně vypointovaný příběh o tom, že ani velká spousta peněz neznamená velké štěstí (spíše naopak), zabalený v dechberoucí grafice, netypická hratelnost, která staví na hlavu zažitá klišé a typicky Sokalovská atmosféra – to jsou hlavní trumfy, které dělají ze Sinking Islandu opravdový zážitek.

Není to samozřejmě bezchybná hra, ale nad některými nedostatky dokážeme klidně přivřít oči. V první řadě je to poměrně krátká herní doba, což je ale pořád lepší, než kdyby byl příběh uměle natahován. Zamrzí také absence mapy – přebíhání mezi některými vzdálenějšími lokacemi je vskutku únavné, díky postupně se zmenšující herní ploše ale nejde o nic katastrofálního a nepotěší ani místy přehnaná gestikulace hovořících postav – když vážený právník hovořící hlubokým hlasem máchá rukama jako pubertální hip-hoper na koncertu 50 Centa, nelze se ubránit úsměvu. To jsou ale jen malé skvrnky na kráse jinak takřka dokonalého díla. A to nejlepší nakonec – Sinking Island má být podle všeho jen prvním dílem a her z Jackem Normem nás čeká víc. Takže dámy a pánové, hybaj do obchodů, přece nechcete zmeškat zrod nové série, která má našlápnuto na to stát se legendou.