CENA ASI 1800 CZK
Project Gotham Racing 4

Velmi povedené pokračování, které dává zcela zapomenout na uspěchaný launchový třetí díl.
- .Nový přístup k designu tratí
- .Slušná řada nablýskaných aut
- .A motorek
- .Proměnlivé počasí a jeho efekty
- .Pohledná grafika
- .Rozumná délka
- .Klasická hudba
- .Velký důraz na Kudos
- .Některé tratě dost nepřehledné
- .Arabské a španělské odrhovačky
Pakliže patříte k těm, které závěr letošní sezóny Formule 1 poněkud
rozladil, máme pro vás dvě zprávy, pochopitelně dobrou a špatnou. Tou
špatnou je skutečnost, že Ferrari je ve čtvrtém Project Gotham Racingu
nepoměrně více než McLarenů. Tou dobrou je pak důsledek, že je zde tím
pádem značně více příležitostí, kdy do těchto italských pleček můžete
bourat, remplovat je na svodidla a vůbec je prasit na všechny možné
způsoby. Sice to na nich moc vidět nebude, ale v tomto případě jde
pochopitelně v prvé řadě o ten pocit.
Kariéra je koncipována poměrně klasicky, ale to neznamená, že by byla nudná.
Samozřejmě ale ne jen tím je tato hra zajímavá. Částečně totiž vyčnívá nejen z řady ostatních závodních her, ale i mezi svými
VIDEO
Základní schéma je ale stále stejné - „docela simulace“obohacená o
nutnost zvládat co nejdivočejší smyky, přičemž naprosto cokoliv se zde
přepočítává na Kudos, což jsou napůl body a napůl zdejší peníze, vše za přítomnosti pokud možno těch nejluxusnějších bouráků. Vozový park
byl opět trochu obměněn a rozšířen, mimo jiné i o motorky (které sice
nejsou žádné extra terno, ale přinejmenším jako zpestření fungují hodně
dobře) a přibylo i pár nových lokací, čímž pádem tedy i tratí. A v tom je právě příčina úvodního rozladění. Nové tratě jsou totiž příšerné.
Například tratě v Quebecu nebo Petrohradu. Jedete si tam totiž takhle po Něvském Prospektu s Aston Martinem v odstínu British Racing Green a a čeká vás pravoúhlá zatáčka. Zdánlivě žádný problém, ovšem pouze do chvíle než vyjde najevo, že se odbočuje do ulice dvakrát užší. V těchto chvílích je člověk schopen zvednout telefon, objednat si letenku a jít se do Bizarre Creations osobně zeptat, který idiot vymyslel takhle pitomé tratě. Nemluvě o Quebecu, kde se místy jezdí až v téméř absurdních uličkách, které se ještě velmi rády kroutí do a ze značně prudkých kopců. A když po nich máte ještě závodit v režimu Čas vs Kudos (jedete na výsledný čas, jehož odpočítávání stojí v době, kdy zrovna získáváte Kudos, tedy při driftech, skocích a podobně), tak to je zkrátka na zabití.
Jízdní model se liší jak vůz od vozu, tak i podle povětrnostních podmínek.
Jak se ale poměrně záhy ukáže, jde o pocit pouze počáteční. Po několika chvílích se totiž vyjeví, že právě věci uvedené v předchozím odstavci jsou tím, co hru neuvěřitelně nakoplo. Přestože se hra akčností rozhodně ani náhodou nevyrovná třeba Burnoutu, tak právě rychlé průjezdy úzkými uličkami a brzdění na srdce při nájezdech do nich vám spolehlivě zvýší tep a zvlnění trati zase představuje velmi vítané oživení v dynamice jízdy na okruzích. Hra tak působí dojmem, že se opravdu závodí ve skutečných městech a ne jen na smyšlených, byť do stylu daného města zasazených tratích, kolem níž jsou pouze rozestavěny dominanty dané metropole. Paradoxní je tak v tomto ohledu přítomnost známého Nurburgringu, jenž je v simulátorech považován za zlatý hřeb večera, zatímco zde působí jako pěst na oko.
Kariéra je koncipována poměrně klasicky, ale to neznamená, že by
byla nudná. Na jejím začátku se nacházíte jak jinak než na samém
chvostu žebříčku jezdců
(tuším, že 72. místo), přičemž účelem je pochopitelně dostat se na
místo první. To se vám může podařit poměrně rychle, ale je zřejmé, že
autoři hru koncipovali tak, abyste si zde odjezdili alespoň čtyři
sezóny. Na začátku se totiž můžete účastnit pouze závodů pro
Začátečníky, ale jak začnete stoupat žebříčkem jezdců, zpřístupní se i
závody pro Profesionály, Esa a Mistry, což jsou čtyři zdejší
výkonnostní kategorie, které ale s obtížností souvisí jen nepřímo,
jelikož obtížnost lze nastavit ještě i samostatně.
Skladba závodů je již tradičně značně pestrá počínje klasickými
závody na několik kol, přes klasiky typu jízdy na čas, checkpointy nebo
na počet předjetých vozidel
až například po nutnost získat předepsaný počet Kudos požadovaného typu
(driftování, jízda v závěsu, vysoká rychlost apod.) nebo již zmíněný
režim Čas vs Kudos, jenž je v prvních fázích hry neskutečným peklem,
ale jak vám hraní bude přecházet do krve, objevíte i různé finty, jak
si s ním nedělat příliš
starostí, takže vás nakonec bude bavit i tento zprvu nenáviděný mód.
Nedejte na počáteční pocit, že je potřeba jet celou dobu ve smyku, ve
skutečnosti totiž stačí jet klasicky co nejrychleji a zatáčky brát
smykem přes ruční brzdu, čímž na chvíli zastavíte běh časomíry.
Podobně jako Forza 2, je i PGR4 kompletně lokalizován do češtiny.
Nicméně jsou to právě Kudos, které můžeme směle zařadit i k záporům hry. Respektive ani ne tak Kudos samotné, jako spíše značný důraz, který na ně hra klade. Na Kudos se zde přepočítává úplně všechno (tedy kromě bodů do pořadí jezdců), a hra tak občas možná působí dojmem, že o dobré umístění zde zase až tak nejde. Důkazem budiž „loadovací“ hláška, v níž vám hra suše oznámí, že při rovnosti Kudos na konci některého šampionátu bude jako lepší
Lehce rozporuplné je ale i technické zpracování. Grafika je
maximálně působivá, a to jak v případě pohledných okolí tratí, tak
samozřejmě i v případě aut,
zejména v případě děštivých závodů, kdy je na kapotách vidět velmi
dobře zpracovanou vodu. Efekty deště jsou ostatně velmi dobře zvládnuté
kompletně. Jenže má to i své nevýhody. Pokud například jedete v noci
neony osvětlenou Šanghají, je okolí krásně svítivé, ale na trať příliš
vidět není. V tomto ohledu je mnohem lepší Tokyo, jenž věrno reálné
předloze září natolik, že víceméně bez problému osvětluje i vozovku.
Menší problém rovněž představuje skutečnost, že se autoři své umění
snaží prezentovat možná až příliš, takže se každou chvíli jede v dešti
nebo mlze, čímž pádem není výsledný vizuální dojem tak optimistický
jako v případě závodů za slunečného dne. V tomto kontextu je naopak
nutno pochválit jízdní model, jenž se liší jak vůz od vozu, tak i podle
povětrnostních podmínek, takže na mokrém okruhu je potřeba jet optrněji
než na suchém asfaltu.
|

Podobně jako Forza 2, je i PGR4 kompletně lokalizován do češtiny.
Zatímco ve Forze se ale různé „překlepy“ daly v pohodě přehlédnout,
nový PGR neobsahuje ani zdaleka tolik textu, a tak některé podivné
překlady více praští do očí. Je jasné, že se překlady dělaly víceméně
bez souvislosti se samotnou hrou, ale přesto máme pocit, že název
jednoho z hlavních závodů se dal přeložit i jinak než „Asijský časový
Major“. Když si to ale člověk řekne nahlas s anglickou výslovností,
nezní to nijak špatně, nicméně perličkou je překlad jednoho šampionátu,
jenž se jmenuje „Lotusový květ“. Úsměvný na tom je zejména fakt, že se
rozhodně nejedná o podnik vyhrazený pouze pro vozy značky Lotus,
přičemž slovo „lotus“ znamená v češtině lotos, což do prostředí
asijského regionu sedí mnohem více. Na druhou stranu to ale pouze
potvrzuje domněnku, že byl překlad tvořen nezávisle na hře. Samozřejmě
se ale nejedná o nic, kvůli čemu by bylo potřeba hře strhávat body.
Proto asi ani není potřeba s koupí PGR4 příliš váhat. Pakliže tedy patříte k závodně pozitivním, rozhodně nebudete litovat. Jedná se o velmi příjemné a zábavné závodění, které je navíc umocněno velmi bohatou nabídkou nejrůznějších multiplayerových módů. Jízdní model je vzhledem k záměru hry zcela v pořádku, snad jen škoda, že lze vcelku beztrestně bourat do soupeřů, což je záležitost, která dokáže víceméně jakýkoliv multiplayerový dýchánek velmi kvalitně zkazit, stačí aby se mezi hráči v závodě našla jedna jediná „guma“. Osobně mi trochu vadil možná až přílišný důraz na Kudos, ale jedná se holt o značkovou feature série, tak se nedá nic dělat. Nehledě na to, že jsem si hraní i přesto užil zcela královsky, jelikož PGR4 je zcela jednoznačně nejlepším dílem celé série.