PLAYERS HELP - vše pro hráče pc her

Hned záhy po prvních předváděčkách mne Patapon zaujal svým originálním vzezřením a neortodoxním způsobem ovládání. Pravda, z toho mála, co bylo tehdy k vidění, jsem si Patapon zařadil jen do škatulky krátkých, byť potenciálně zajímavých hříček. Ovšem, tam kde mne velké blockbustery občas nemile překvapí bugy a jinými neodladěnostmi, Patapon mne po pár minutách hraní přesvědčil, že to svým minimalistickým pojetím myslí naprosto vážně a že to hodlá dotáhnout dále než jen k pár ukráceným hodinám volného času. Patapon mi sežral ... ne, Pataponu jsem věnoval 24 hodin a minuty běží dál.

Domorodý kmen Patapon má za sebou světlou minulost, ovšem nyní je na pokraji vyhubení.

Časté definice toho, co vlastně „causual player“ znamená, mě přiměřeně řečeno dost nebaví, a samozřejmě se o nic podobného nebudu pokoušet. S největší pravděpodobností jste vy všichni, co čtete tyto řádky, majitelé PSP, což je pro mě dostatečným vodítkem odhadnout jakým hrám věnujete svůj čas, co od her očekáváte a nakonec i to, že žádným causual hráčem nejste, ať už tento pojem znamená cokoliv. Třeba by jiná společnost Patapon prodala lépe. Všude by se halekalo jaké je to báječné a pro všechny a bez hranic a na pár minut denně a jen tak mimochodem za cenu sběratelské edice Dooma 3. Sony raději nastaví cenu na 20 babek a nechají hodnocení na hráčích. Nuže.

VIDEO

Jak si můžete všimnout, o grafice se dá hovořit pouze s nadšením. Design je stylový, vkusný, a přestože přes širokoúhlý displej PSP létají šípy a oštěpy, naprosto rozkošný. Čistá 2D grafika s několika málo scrollujícími vrstvami coby pozadím, plynulá animace, jednoduchý interface vtipně implementovaný do prostředí, ve kterém se pohybujete, mantrická hudba a zvuky které vaše akce provázejí. Celkový dojem je tak blízko hře LocoRoco, a přesto je Patapon naprosto jinou herní zkušeností.

Domorodý kmen Patapon má za sebou světlou minulost, ovšem nyní je na pokraji vyhubení nepřátelským kmenem. Do hry vstupujete jako nový bůh, který má Patapony vyvést ze svízelné situace a dovést jej za TÍM, co se skrývá někde hodně daleko vpravo, kam pod vaším vedením Pataponi neúnavně pochodují. Do cesty se jim staví nejen rudí (podobnost je samozřejmě čistě náhodná) konkurenti, ale také slušná řádka bossů, rekrutujících se z divoké fauny (a flóry.) A jak udržet na uzdě tlupu barbarských válečníků? Briefing to nebude.

Důležitou součástí samotného hraní je výroba nových pataponů do armády.

První housle hrají ve hře ... bubny. Těmi, respektive rytmy, které vyluzujete ze čtyř různých bubnů (tlačítek), Patapony ovládáte. A neděste se, těch rytmů je dohromady jen pět, šest když budu počítat speciální povel k vyvolání deště nebo větru. Čtverec, čtverec, čtverec, kolečko nebo kolečko, kolečko, čtverec, kolečko si zapamatuje každý. Samozřejmě následně nastupuje další questíček jednotlivé rytmy zesynchronizovat, ale i to bude s menší dávkou tréninku lehce řešitelná záležitost. Po pár hodinách hraní projdete sedmiminutovým levelem bez jediné chyby. A pak hned dalším a dalším.

Důležitou součástí samotného hraní je výroba nových pataponů do armády. Použitím dvou materiálů (dřevo, kov, maso, zelenina a další) a „životní energie“ vyvoláte patapona vybraného typu (ze šesti různých). Čím kvalitnější materiál, tím kvalitnější patapon dané kategorie. Aktivní armáda se skládá ze tří různých skupin vybraných podle vašeho uvážení. Protože každá ze skupinek má jiné vlastnosti jak při útoku, tak při obraně, nalezení ideální skladby je čistě subjektivní záležitost. Nakonec ani ta není stabilní, protože pro některé situace se vyplatí jednotky překopat.

Jednotlivé levely by se daly rozdělit do tří kategorií. Jednak tu jsou levely které primárně slouží k lovu a sběru materiálu potřebného k chovu nových Pataponů. Tyto levely jsou ve své podstatě velmi jednoduché, v některých můžete získat zajímavé bonusové předměty (tedy pokud budete pozorní a umíte využívat všech rytmů.) Druhým typem jsou šarvátky se Zigotony (rudochy). Zigotoni se vás pokoušejí zastavit nejrůznějšími prostředky. Kromě nasazení silnějších jednotek, než máte k dispozici vy, vám do cesty nastavují strážní věže, mechanické zbraně, hradby svého hradu, nebo se uchýlí k únosu princezny. Třetím typem jsou souboje s bossy, jimiž je hra se zhruba 30 levely prošpikována. Pokaždé musíte pozorně sledovat jeho chování a na základě jeho specifických pohybů dynamicky měnit pataponům povely.

Pohyb vpřed, útok, obrana, příprava k boji a úprk jsou všechny povely, které pataponům můžete bubnováním zadat. Všechny vám musí přejít do krve, protože jen bezchybným zadáváním korektních sekvencí rytmů můžete mít naději na úspěch. Jakmile se vám totiž podaří deset správných povelů za sebou, pataponi se dostanou do transu a každá z jednotek dostává bonusovou vlastnost (lučištníci střílejí tři šípy najednou, jízda má větší dosah, oštěpaři odhazují své náčiní ve výskoku a podobně).

Nechte tedy na chvíli Wipeout, Laru i Gabe Pohana stranou. Patapon se vám velmi rychle dostane pod kůži a dokáže vám, že i hra stojící a padající se čtyřmi tlačítky může mít obrovský potenciál. V tomto případě naplněný až po okraj.