PLAYERS HELP - vše pro hráče pc her

"Počítá se však i s těmi hráči, kteří původní titul nedohráli, nebo s ním ani vůbec nezačali."

Naše prozkoumávání datadisku se však nerozjelo podle představ. V hlavním menu na nás vybafl nápis, že chybí jméno kampaně. Když už se nám nějak podaří dostat do hry, chybí v ní veškeré texty a namluvení – rozšíření je tím pádem nehratelné. Vinu na tom má chyba v instalátoru, která se může objevit, pokud máte paradoxně původní hru opatchovanou na verzi 1.10. Problém se dá vyřešit pouze přeinstalováním hry či použitím již objevivšího se hotfixu. Proč se o tom tolik rozepisujeme? Inu, protože jde o ideální důkaz toho, že datadisk jde přesně ve stopách originálu – jak v dobrém, tak v tomto případě špatném. Mask of the Betrayer je stejně nevyvážený, zabugovaný a občas nepohodlný na ovládání jako Neverwinter Nights 2 samotné. Jenže: je stejně brilantní ve vyprávění příběhu, herní hloubce a fantastických charakterech.

Jak už to tak u datadisků k RPG hrám bývá zvykem, nabízí i zde start několik možností. Tou jistě nejlepší je uchopení již vycvičeného hrdiny a jeho importování do nového dobrodružství, čímž svému oblíbenému rekovi umožníte další rozvoj. Počítá se však i s těmi hráči, kteří původní titul nedohráli, nebo s ním ani vůbec nezačali. Pro ně je tu prostor pro vytvoření postavy na 18. úrovni. Popravdě však nevidím příliš smyslu ve hraní Mask of the Betrayer, pokud za sebou nemáte zážitky, které nabízí originál. Již vyvinutých postav ale využijí jistě i zkušení hráči, aby si vyzkoušeli odlišné způsoby hry.

Příběh má opět hodně co do sebe. Hrdina se probouzí v potemnělé hrobce a zjišťuje, že na prsou mu zeje rána velikosti…velikosti čeho? Ach ano, ještě nedávno zde byl úlomek mystického meče Silver Sword of Gith. O znatelných konsekvencích ztráty vypráví právě hlavní dějová osa Mask of the Betrayer, která začíná na druhé straně kontinentu, než je město Neverwinter a jež obsahuje boj proti bohům samotným.

Jako správný datadisk přináší Mask of the Betrayer celou řádku hodnotných novinek. Předně se jedná o dvě nové rasy v podobě „elementálového genasi“ a „wood elfa“. Nechybí ani nové charakterové a prestižní třídy. Hráčům, kteří by rádi těchto přídavků využili v rámci původní hry, nestojí vůbec nic v cestě. Pochmurné prostředí Rashemenu je po již omšelém Sword Coast (odehrává se tu velká spousta DaD her) vítanou vzpruhou. Atmosféra datadisku je o poznání temnější a již po několika krocích poznáte snahu o ubrání na humorných momentech. Ty byly nahrazeny takřka hororovými chvílemi. Toto vyznění je navíc podtrženo stínovou dimenzí, do které se čas od času podíváte.

Na svých cestách přibíráte do party stále nové a nové parťáky. Fandy původní hry uklidníme, když řekneme, že prakticky do jednoho jsou všichni opět vykresleni naprosto skvěle. Rozhovory mezi nimi srší nápady, byť, jak už bylo zmíněno, nejde o příliš vtipná, jako spíše osudová témata. Každopádně na jedno zahrání s velkou pravděpodobností nevyzkoušíte pomocníky všechny. K některým se dostanete pouze určitým rozhodnutím. Jako příklad uveďme ducha medvědího boha Okku. Toho je buď možné zlikvidovat, nebo přibrat do party. Různé charaktery vás potom přivedou k jedinečným questům, k nimž byste se jinak vůbec nedostali. Rozhodování tedy v Mask of the Betrayer hraje značnou roli, ovšem nečekejte složitá dilemata, kdy není dopředu jasné, zda je správná ta či ona volba. Rozhodování je omezeno na tradiční konflikt dobra a zla.

Datadisk počítá s tím, že ho hraje zkušený borec a v závislosti na tom klade i hutné překážky. Všechno tady vám přijdou jaksi mohutné až epické. Připadáte si jako legendární rek, kolem kterého se skutečně točí osud fantasy světa. Připravte se ale na to, že podobný pocit něco stojí. Především se jedná o místy opravdu nepříjemně tuhá monstra. Jestliže nemáte úplně dobře vyvinutou postavu, mohli byste mít někdy docela problém. Opravdové frustrace jsme se naštěstí nedočkali – v každém boji byla od počátku vidět určitá šance, jen je třeba ji dokázat využít. Abyste všechny ty tuhé nepřátele dokázali vykostit, potřebujete více než nadprůměrnou výbavu. A že se tady sběratelé vyřádí! Mnohé z předmětu jsou tak unikátní, že se z jejich získání budete radovat ještě hodně dlouho. Ne všechno ale půjde vyřešit bojem – Mask of the Betrayer totiž přináší i hezkou řádku promyšlených puzzlů, jež vám dají zabrat možná ještě více než přímé potírání zlořádů.

VIDEO

Bohužel ne každou novinku můžeme pochválit. Od druhé kapitoly se budete muset starat o naplnění jakéhosi ukazatele, který značí aktuální duševní nasycenost. Neustále však klesá, a tak je nutné hlad naplňovat neustálým zabíjením nepřátel a konzumováním duší. Není radno to ale přehánět, jinak se stanete příliš závislými a hlad bude stále větší. Co se zprvu zdá jako zajímavý prvek variability, je brzy otravnou zátěží. Boje se kvůli tomu stávají chaotičtější a obtížnost už tak obtížné hry ještě stoupá.

Ovládání nepatřilo k silným stránkám Neverwinter Nights 2 a datadisk na tomto poli také příliš nebojuje. Přes nějaké menší změny je stále třeba si na něj zvykat. V bojích se připravte na to, že musíte kontrolovat všechny parťáky přímo, jinak začnou vyvolávat nesmyslná kouzla, popřípadě nečinně postávat. Po grafické stránce se od minula příliš nezměnilo, snad jen přibylo efektů, a pokud si všechny zapnete naplno, stane se z některých bitek doslova ohňostroj, ve kterém není jednoduché rozeznat kdo je kdo a co je co.

Mask of the Betrayer má stejně jako originál své mušky i mouchy, stále se však jedná o RPG zážitek bez kompromisů. Je určen spíše pro hardcore hráče, kteří milují výzvy. Přináší zajímavý příběh, vynikající postavy, obsahové novinky i taktickou hloubku. Zvyknete-li si na ovládání a otravné doplňování duševní energie, můžete s ním strávit zhruba třicet příjemných zimních hodin.