PLAYERS HELP - vše pro hráče pc her

Reálný basketbal jsem hrál naposledy v hodinách tělocviku na střední škole a utkvěl mi v paměti jako hektická mela na malém prostoru, kde o úspěchu rozhoduje hlavně tělesná hmotnost a ostrost loktů. Není divu, že při takové osvětě od dětství nepřitahuje v naší zemi gumový míč zrovna největší pozornost. My ovšem nejsme pupkem světa a tam, kde to na ten pupek vypadá spíš, alespoň podle médií, mají k basketbalu zcela odlišný vztah. Rok co rok se tak objeví na trhu hned několik tématických her a 2K Sports jsou jedni z mála, a ano, skoro i jediní, kteří se perou s molochem Electronic Arts, takže už kvůli tomu jimi vydávané tituly stojí za pozornost. NBA 2K8 navazuje na loňskou NBA 2K7 a kdo starší hru hrál, nemůže v převážné většině směrů nezaznamenat posun k lepšímu. Pojďme se ale podívat, co hra nabízí tomu, kdo loňský, případně jakýkoli jiný basketbalový titul dosud nehrál.

NBA Blacktop je souborem kratochvilných miniher na téma chlap, míč a koš.

První, co se před hráčem bez nejmenšího náznaku intra otevře, je spartánská obrazovka, vyzývající k tomu, abychom si zvolili týmy a pustili se do hry. Žádné menu, nastavení, nic. Pokud na to nováčci zírají jako opaření, mohu je uklidnit. To, co vidí, je totiž Quick Game, okamžitá rychlá hra pro instantní zábavu, zatímco hlavní menu se spouští pravým analogem. Pokud by se neznalí i přes varování přece jen pustili rovnou do hry, budou mít možná potíže vůbec zjistit, zda hrají, nebo se jen dívají na video, takže tuto cestu srdečně nedoporučuji. Když si ale otevřeme výše zmíněné volby, možnosti hry se před námi teprve začnou odkrývat. Základní menu tedy vedle Quick Game, kterou máme při spuštění na obrazovce automaticky, obsahuje položky NBA Blacktop, Game Modes, User Profile, Options, Features, Load/Save a Online. Většina položek se dále bohatě větví a jen tak mimochodem, pouhý kompletní výčet všech větví a větviček menu s jednovětým komentářem ke každé by pohodlně zaplnil celý prostor této recenze, takže budu vybírat jen, co mi připadá důležité – není ale vyloučeno, že někoho zaujme zase něco jiného.

NBA Blacktop je souborem kratochvilných miniher na téma chlap, míč a koš. Pokud se chcete někde odreagovat od náročné sezóny, tady máte nejlepší příležitost. Krom toho ale tato část hry slouží i jako druh tutoriálu – co zde vypilujete, se vám na bojišti náramně hodí. Naleznete zde následující minihry: Dunk Contest, Pickup Games, JPT Shootout, Game of 21 a Dunk School. Dunk Contest je vrcholně zábavná soutěž ve stylovém proměňování košů. Hraje se v rovněž stylovém prostředí, jež je mixem hiphopové estetiky, cirkusu a Matějské, pochopitelně na jeden koš, a ovládání postavy si zaslouží pár slov. Nápověda praví, že postavou pohybujete levým analogem, těsně před výskokem zvolíte trik pravým analogem a zakončíte tlačítkem R2. To vše musíte zvládnout v rámci „dunking range“, což je nalajnovaný prostor před košem. Ve skutečnosti člověku zabere dost času, než se do této zdánlivě prosté akce vpraví. Už jen správné načasování není žádná legrace a k tomu si připočtěte, že pravý analog může spustit víc než osmdesát základních (!) triků. To ale stále není vše. Stisknutí R2, nutné ke zdárnému zakončení, musí proběhnout v jediné konkrétní vteřině. Aby se to vůbec dalo uskutečnit, máte k dispozici ukazatel, který se objeví až v poslední chvíli před zakončením – rychle se naplňuje svítivě žlutou a v okamžiku, kdy dorazí do výrazně označeného pole a začne červenat, nadešla vaše chvíle. Stačí se netrefit o zlomek sekundy a míč košem neprojde. Až se to naučíte, můžete si dokonce do cesty umístit překážku, o níž se borec i při drobné nepřesnosti spektakulárně přerazí. Celkově vás tu čeká překvapivá hromada zábavy, protože množství fórků, komických gest a různých jiných legračních detailů je zdánlivě nevyčerpatelné. Bobbito Garcia coby MC je jednoduše famózní a vtipně reaguje na dění pod košem. Například jsem si vypiloval jeden trik a ten se snažil opakovaně uplatňovat. MC pravil „tenhle trik musíš vážně milovat“ a při dalším opakování sarkasticky „máš ještě něco jiného?“. Nemluvě o daleko tvrdších posměšcích v případě neúspěchu. Největší legrace je to samozřejmě se živými soupeři, ale i o samotě se budete přinejmenším usmívat. Leč pokročme dále. Pickup Games jsou zápasy na malém hřišti, kde si volíte, kolik hráčů na každé straně se zúčastní mače – od jednoho do pěti. 3PT Shootout je střelba trojek, kdy máte kolem jediného koše srovnáno do oblouku patero stanovišť, každé s baterií připravených míčů a cílem je co nejrychleji projít všemi stanovišti a naházet co nejvíce míčů do koše pravým analogem. Střelba pravým analogem je při samotných zápasech alternativou ke střelbě tlačítkem, takže tato minihra slouží jako její nácvik – nic dvakrát lehkého, vše záleží na citu a nedá se tu moc radit. Při ostrém zápasu je úspěšnost takové střelby kupodivu mnohem vyšší. Game of 21 je hrou jednoho proti dvěma – nepříliš zábavný nácvik obrany. A konečně poslední položkou je Dunk School, neboli škola zakončování pomocí triků. Je příznačné a pro hru bohužel typické, že škola triků je na posledním místě menu, které má na místě prvním soutěž právě v těchto tricích. Chaotičtější strukturu aby člověk pohledal.

Online módy kopírují single a to zcela uspokojivě.

Nuže, vzhůru do Game Modes. Zde nás čekají následující módy: The Association, Season, Playoffs, Rookie Challenge, Practice a Situation. Jádrem všeho a současně i jádrem celého titulu je The Association. To je nekonečná hra, sezónu za sezónou, s milionem možných nastavení – představte si, cokoli chcete, a najdete to tu. Kdo na něco tak bezbřehého nemá nervy, může si střihnout jedinou sezónu v módu Season, ještě kratší horizont nabízí vyřazovací pavouk Playoffs a extrémem jsou Situations, kde můžete vstoupit kamkoli do konkrétního zápasu, který si nastavíte dle vašich představ – prostě si můžete vyzkoušet, co by se stalo, kdyby byl Shaq v tom konkrétním reálném momentu neuklouznul po banánové slupce. Rookie Challenge je Quick Game v zeleném. Pozoruhodnou položkou z hlediska struktury titulu je Practice, což je – další zasutý kus tutoriálu! Má dvě podsložky: Standard a Free Throw. Režim Standard vypadá následovně: máte pár spoluhráčů, konstrukci s košem a míč. Hřiště lemují „soupeři“, vyčkávající, co s vámi bude. Přiběhnete k míči a postava ho automaticky sebere ze země a začne driblovat. S pomocí levé analogové páčky se pohodlně proběhnete a vyzkoušíte si, že postava dobře reaguje, byť je tu určitý postřehnutelný distanc mezi ní a páčkou – postavu necítíte v ruce tak dokonale, jak byste mohli a chtěli. Tlačítkem X přihrajete nejbližšímu označenému spoluhráči – ti, kterým je možné přihrát, se označují ve směru, kterým jste zrovna natočeni - a kamera se plynule přesune na něj. Tlačítkem se symbolem čtverečku střílíte na koš. Záleží na tom, jak dlouho tlačítko přidržíte – zde vám hra trochu napoví, takže se dozvíte, zda jste drželi tlačítko optimální dobu, nebo zda jste přetáhli. Mělo by se to projevit na úspěšnosti střelby, ale mnohdy dobře zavěsíte a přesto se dozvíte, že jste drželi tlačítko moc dlouho a naopak. Když netrefíte a míč odskáče až do míst, kde stojí přihlížející oponenti, seberou ho oni a můžete si vyzkoušet, jak pro změnu protivníka míče zbavit. Free Throw je pak trénink trestného střílení, při němž se využívá pohybového senzoru v ovladači. Nakloníte Sisaxis jemně k sobě a hráč začne zvedat paže s míčem. Ve správném okamžiku – ten si musíte vychytat sami – překlopíte ovladač opět do vodorovné polohy, lze použít pohyb podobný nahazování prutu, a pokud jste vystihli přesný moment, vsítíte koš. Jde to kupodivu docela snadno a při zápasu se to šikne – choďte si pro fauly.

Online módy kopírují single a to zcela uspokojivě, jen vám možná zabere trochu času, než najdete dost spoluhráčů. Za zmínku stojí, že na Playstationu 3 si zahraje o dva hráče víc, než na Billově mašině: deset. A když říkám, že režim kopíruje single, znamená to samozřejmě i nabídku NBA Blackout, což je, především kvůli Dunk Contestu, prostě paráda. Offline režim pak umožní bojovat až sedmi borcům.

Je na čase říci něco o vizuální podobě hry. Jak už jsem výše zmínil, ve srovnání s loňským ročníkem je vidět zlepšení – ostatně by byla ostuda, kdyby vidět nebylo – a míra už tak obdivuhodného realismu je zase o krůček dál. Přesto si neodpustím pár připomínek. Občasná hranatost méně důležitých postav v detailu – lavička, diváci - a botulotoxinové grimasy tváří, u nichž šlo tvůrcům zjevně hlavně o jejich rozpoznatelnost, mi nijak zvlášť nevadí. To, že zblízka ne úplně všechno souhlasí se zákony anatomie, také není důvod pro nehodu při holení. Ale už mě opravdu dost zaráží tradiční cukavé přechody mezi animacemi jednotlivých pohybů. Je jasné, že pro to jistě existuje nějaký pádný technický důvod, ale nevypadá to dobře. Klidně bych oželel třetinu kvality grafiky, kdyby se postavy pohybovaly naprosto hladce. Propána, vždyť je to sport a PlayStation 3! Kolikrát už jsem hrál hru, která mě moc nezajímala, ale držela mou pozornost obdivem k realisticky plynulému pohybu ovládané postavy – ovšem nešlo o sportovní žánr. Ale jakmile tu je obor, v němž je tělesnost a pohyb na prvním místě, sportovci běhají, jako kdyby do nich trenér každých pár vteřin pustil pro povzbuzení slabý elektrošok. Jinak ovšem samotné množství zobrazovaných pohybů vzbuzuje úctu. Komu čest, tomu čest, tohle muselo stát moře práce.

Umělá inteligence je na dobré úrovni, spolupráce vlastních hráčů vás dokonce občas naplní úžasem. K dispozici je navíc řada stupňů obtížnosti a ani na základní úrovni Rookie se soupeř nechová jako chovanec ústavu při léčbě sportem. I začátečník si ale zahraje, i když zápas bude možná vypadat trochu jako australský nebo eskymácký box: já dám ránu – koš -, ty dáš ránu - koš. Hra ovšem nabízí obrovský prostor pro taktické manévry, včetně samozřejmého pohybu bez míče, volby rozestavení a strategie, a na vyšších obtížnostech si rozhodně přijde na své i skalní fanoušek a znalec – ostatně nic lepšího stejně na konzolovém trhu není. Zbývá zmínit skvělý zvuk: od hudby – namátkou Breakestra, Common, Cut Chemist, Devo, Fishbone, G-Love, J-Dilla, Quantic, Quasimotto, Q-Tip, Run DMC, Stone Roses a spousta dalších -, přes Kevina Harlana a Kennyho Smithe na postu komentátorů až po roztleskávačky, speciální efekty a bouřlivé reakce diváků, všechno je na svém místě a prakticky není co kritizovat. Shrnuto a podtrženo: pro fanoušky jasná koupě a zábava na hodně dlouho – nejspíš až do příštího dílu od 2K Sports.