1500 czk
God of War: Chains of Olympus - masakr monster v antice

Do nejmenšího detailu vypilovaná hra, u které strávili grafici, level designéři a testeři dostatečné množství času, aby veškeré hodnoty dostali na možné maximum.
- .Fantastická grafika
- .Výborný level design
- .Promyšlené ovládání
- .Není to nastavovaná kaše
- .Vyvážená puzzle
- .Pět hodin je pro někoho málo
- .Občasné loadingy
- .Chybí více superbossů
Kratos je absolutní fenomén. Už první hra znamenala katapultáž do herního nebe a druhý díl
pak byl jen ukázkou toho, jak to dopadne, když vývojáři vědí, co chtějí
a brousí herní diamant. Mrkněte se do Wikipedie, kolik cen původní God
of War dostal! Zabodoval takřka ve všech kategoriích,
Gamerankings rozhodlo o 92 procentech, druhý díl byl přijat s ještě
větším nadšením a PSP prequel rovněž neuvolnil nohu z plynu. Krata
přitom opustili jeho dva duchovní otcové, David Jaffe a Cory Barlog a
PSP díl dokonce vůbec nedělala Sony Santa Monica, ale tým Ready At
Dawn. Kratos zkrátka zpřetrhal pupeční šňůru s odvahou sobě vlastní a
žije si násilnický život
dál. Jeho raketový start lze srovnat jen s proslulostí Solida Snaka, na
rozdíl od něho však svého duchovní otce k životu již nepotřebuje.
Alespoň máte motivaci, až budete Peršanovi vysvětlovat, že o jeho civilizaci bohové z Olympu nejeví zájem.
Z
moře se vyloďuje perská armáda, střílí z katapultů výbušné šípy. Řecká
obrana nezvládá, a tak nezbývá než nasadit Krata. Ten velmi dobře ví,
že když ze sebevětšího těla vyrvete srdce, jen sebou zaklepe a je po
něm. Takže rychle najít perského vůdce, který invazi řídí. Není to
žádný břídil, až s ním budete bojovat, ihned si vzpomenete na sérii Final Fantasy.
Peršan totiž disponuje kouzlem IFRIT, jeho ohnivý démon je nepříjemný
protivník. Ale ani on, ani dlouhá šavle jak známo na našeho anděla
zkázy neudělají ani ten nejmenší dojem. Cože, vy jste nevěděli, že
Kratos je anděl?
VIDEO
Zní to bláznivě, ale je to pravda. Na vině je křesťanská
tradice, která nám představuje anděly jako baculaté dětičky s křidélky
a přiblblým úsměvem. Původně však slovo anděl v judaismu znamenalo
posel Boží. Posel, který přicházel na Zemi vynutit silou a násilím to,
co chtěl Bůh. Takže tu zmasakroval asyrskou armádu, jindy vyvraždil půlku Egypta,
zkrátka kam anděl vkročil, tekla krev. Však také v původní židovské
mytologii je anděl vyobrazen jako emoce necítící zářící bojovník s
plamenným mečem, který zmasakroval bez nejmenší stopy po váhání
cokoliv, co mu bylo shora přikázáno. Takže už doufám souhlasíte. Kratos
je ve svém PSP prequelu přesně takovýmto poslem. Kde bohové z Olympu
potřebují zasáhnout, nastoupí Kratos a jeho čepele.
Perský dobrák, který nesl na hrotech mečů Řekům civilizaci
po vzoru Xerxe z filmu 300 dopadne výrazně hůř, než jeho filmový
bratranec. Na druhou stranu, poté, co mu Kratos rozmlátí hlavu, už mu
může být jedno, že si Duch Sparty užívá s jeho půvabnými ženami, až se
země třese. Ano, ano, sexuální scény, které se staly příjemným
zpestřením série, nikdo nevynechal, naopak na designu sličných děv si dal
ještě více záležet. Alespoň máte motivaci, až budete Peršanovi
vysvětlovat, že o jeho civilizaci bohové z Olympu nejeví zájem. Sice si
ještě užijete likvidace oheň chrlícího baziliška o velikosti
brontosaura, ale kam s takovou na Krata.
Děj se odehrává většinou v nádherných interiérech chrámů.
A je tu další úkol, kterým si chce Kratos získat odměnu od bohů v podobě zbavení od hrozných nočních
můr. Ano, toho utrpení, které ho drásá po celý první díl, jež mu ovšem
v díle druhém ani na chviličku nepřijde na mysl. Kratos tuší, že je
pouhou loutkou, ale osudy loutek doslovně visí na provázcích, za které
tahají jiní, a tak nezbývá než vrhnout se do pátrání po zmizelém bohu
slunce, Héliovi. Zmizel z oblohy i se svým ohnivým vozem a strach
zavládl i na samotném Olympu. Hélia je potřeba najít a osvobodit, tu
pomůže radou Athéna, ale přesně podle hesla „bůh pomáhá, ale práci
musíš udělat sám“ se Kratos vrhá do akce. Ne že by snad někdy v God of
War dominovaly veselé lokace plné květinek a zelené travičky, ale
tentokráte je tu skvěle depresivní atmosféra neustálé polotmy a černého
dýmu.
Děj se odehrává většinou v nádherných interiérech chrámů,
kde se podlaha tak blyští, že se v ní odráží plameny loučí a tancuje po
ní Kratův stín, nebo v jejich blízkosti. Za zběsilého víření již
legendárních čepelí se prosekáváte dál a dál do tajemství, netvorům
antiky vysvětlujete, kdo je tady pánem a samozřejmě stále více se
zdokonalujete. Ifrit, kterého jste zdědili po tragicky zesnulém perském
vůdci, na vyšších levelech působí jako ohnivá potopa, k dispozici
získáte magický štít zachytávající střely nepřátel a odpalující je
proti nim, který po dostatečném upgradu můžete změnit v antický
laserový paprskomet. Jako nejvíce nápaditá mi přišla možnost udělat si
před sebou ohnivý chodník, a zkracovat si cestu. Jestliže celá hra vypadá na jedničku, tak tahle hříčka designérů mě dostala do kolen. Hořící zdi v Silent Hill: Origins
jsou parádní, ale pohled na Krata, jak vkročí do propasti a před ním se
rozvine plamenný chodník, po kterém v klidu přejde, to je prostě pohled
pro bohy, různé paprsky a ohnivé efekty, v tom si hra doslova libuje.
Ostatně stejně jako v obou dílech design je znovu v rukách
naprostých mistrů, v Ready At Dawn pracují evidentně chápaví jedinci a
PSP bratříček ani v nejmenším nepůsobí jako komorní odbočka na PSP, ale
jako zcela plnohodnotná hra. Tedy až na délku, přiznejme si, že
nějakých pět hodin při pomalém procházení hrou na původní díly nestačí.
Před čím se ale pokloníte, je pečlivost, s jakou byl promýšlen každičký
detail. Antické budovy, sochy, schodiště, démonické efekty sil Tartaru,
to vše je absolutně dokonalé, do kolen mě pak ještě dostaly momenty, kdy Athéna mluví
ze soch. Tak dokonalý pocit oživnutí kamene jsem dosud neviděl. K tomu
si přidejte impozantní nasvícení, opravdu perfektní modely postav i konstrukcí
a máte hru, která vás donutí zařvat nadšením. Obvykle mě totiž
handheldová pokračování iritují, výjimku u mě měl jen Solid Snake v
perfektně zvládnutém Metal Gear Solid: Ghost Babel na starý GBC, Crisis Core: Final Fantasy VII pro PSP a ze všech sil se mezi výjimky snaží proboxovat i Final Fantasy XII: Revenant Wings na NDS.
|
Co hře
vytknout? Tak, aby to ubralo na bodech, jednoznačně nic. Trochu jsem
postrádal nějaký vyloženě WOOW efekt podobný momentu z druhého dílu,
kdy Kratos odtáhne čtyřspřežením dvousetmetrových koní celý ostrov, ale
než něco kopírovat, je lepší soustředit se na jádro hratelnosti. Občas
na rozdíl od PS2 verzí zažijete delší loading, ale když si prohlédnete
detailně grafické efekty, které z PSP hry dělají titul snadno se
deroucí mezi hry na next-gen mašinkách, nelze se zase tolik divit.
Naprosto úžasné jsou pasáže pod vodou, které mnohonásobně překonávají
ty, které jsme mohli vidět v PS2 dílech. Naprosto neuvěřitelné jsou
částicové efekty, uvidíte to sami, co mě překvapilo je fakt, že jsou i
lépe zvládnuté i z hlediska level designu.
Dějová linie je perfektní, záchrana boha slunce je nádherný
motiv, zvláště až shlédnete jednu klíčovou animaci, budete nadšeni.
Ovládání ani na zlomek sekundy nezaskřípe,
Kratos na PSP disponuje všemi možnostmi, zvládá všechna komba,
používání magických sil, štítu, lezení po stěnách i po stropě, zkrátka
hra pro PSP, kde nehledáte druhý analog. Nemívám moc ve zvyku hru hrát
vícekrát, ale pokud se vám PS2 díly líbily, God of War: Chains of
Olympus vás po dohrání přiláká znovu. Mimo jiné i proto, že ačkoliv
rozhodně nejde o jednoduchou hru, nikde nenajdete moment na hranici
bugu, jakým byla legendární pasáž s vzduchovými proudy a zvedající se
mříží v GOW2. Věčná škoda, že Ready At Dawn tvrdí, že ke konverzi
titulu pro PS2 nedojde.