PLAYERS HELP - vše pro hráče pc her

Přestože konverze her z konzolí nemáme, jako kovaní hráči na PC, příliš v lásce, občas se zadaří a na trh se dostane hra, která nemá zmršené ovládání, kostrbatou grafiku nebo nepřehledný interface, ale naopak se příjemně hraje, má zajímavý příběh a o toporném ovládání nemůže být ani řeč.

Napadají nás tituly jako Chronicles of Riddick: Escape from Butcher Bay nebo z letošního roku skvělé RPG Jade Empire či hutná akce Lost Planet: Extreme Conditions. A nově také Gears of War. Všechny tyto tituly mají společné to, že jsme po jejich oznámení nejprve proklínali vývojáře za upřednostnění konzolí, poté majitelům těch hracích skříněk tiše záviděli a nakonec se smáli, když vysněná hra vyšla i na PC a navíc s bonusovým obsahem. Co na tom, že to trvalo třeba i rok. To je případ i právě recenzovaného titulu Gears of War, který před rokem způsobil na konzolích Xbox 360 poprask největšího kalibru a ve spoustě magazínů dostával mnohdy i maximální hodnocení, jejichž oprávněnost dokazují čtyři miliony prodaných kopií a nárůst prodeje výše zmíněné konzole krátce po vydání hry. Nyní nám Microsoftí herní divize servíruje konverzi, kterou hodlá PC hráče donutit k otevřeným čelistem a kapání slin, stejně jako kdysi konzolisty. Povedlo se?

Nebudeme to protahovat – rozhodně ano. Gears of War (díle jen GoW) je pecka, jaká se urodí jednou za čas a jako taková by neměla chybět ve sbírce žádného fanouška akčních her. Její příběh vás zavede na lidmi osídlenou planetu Sera, zmítanou boji proti zákeřné rase Locust, která se najednou vynořila z obrovské sítě podzemních tunelů v den známý jako Emergence Day. Hlavním hrdinou je Marcus Fenix, který je po čtyřech letech ve vězení vysvobozen a přiřazen ke speciální jednotce Delta Squad čítající další tři muže. Úkolem je najít rezonátor a odpálit tzv. Lightmass Bomb, která zničí všechny podzemní tunely a ukončí čtrnáct let trvající válku. Tak tedy do toho.

Řežba jako řemen
GoW je čistokrevnou střílečkou z pohledu třetí osoby. Marcuse ovládáte klasickými klávesami pro pohyb, myší se rozhlížíte, levé tlačítko slouží ke střelbě, pravé pak k zamíření. Specialitou hry je schovávání za nejrůznější překážky, kterých je všude více než dostatek. Přestože má na sobě Marcus brnění tlustší než Ottův naučný slovník, moc přímých zásahů nevydrží a od toho jsou tu právě ony překážky. Téměř za každým větším předmětem nebo zdí se Marcus dokáže schovat a získat tak krytí před nepřátelskou palbou. Z této polohy sice může i naslepo střílet, ale o není moc účinné. Daleko lepší je pomocí pravého tlačítka trochu vykouknout, vykouknout a s nepřáteli udělat krátký proces. V této poloze strávíte hodně velkou část hry a věřte nebo ne, neustálé krytí za překážkami uprostřed bitevní vřavy má něco do sebe.

K terminaci nepřátel je samozřejmě potřeba správných nástrojů a těch se Marcusovi dostane do ruky hned několik. Bohužel kromě pistole a granátů je místo už jen na dvě zbraně, ale i tak se s tím dá vystačit bez větších problémů. V základu je samopal, který z ruky nedoporučujeme pouštět po celý zbytek hry, protože je velice účinný, přesný, munice je do něj dostatek a je k němu přidělaná sexy motorová pilka, která bez problémů zvládá rozřezat všechny zmetky, kteří se vám dostanou na tělo. Jako alternativní zbraň je k dispozici menší samopal střílející po dávkách, odstřelovačka, brokovnice, raketomet a pak speciální zařízení, které na určenou lokaci pošle energetický paprsek z orbitální zbraně. Samozřejmě ho lze používat pouze venku a to ještě ne vždy a několikrát vám výrazně pomůže v dalším postupu. Arzenál tedy není nijak rozsáhlý, ale není to vůbec na škodu, my většinu hru stejně proběhli se základní samopalem s pilou a raketometem proti tužším potvorám.

Á propos potvory. Těch je samozřejmě také vícero druhů a jejich rozmanitost je vskutku veliká. Potkáte základní Drony, Silnější Therony, Boomery ozbrojené raketomety, neozbrojené a slabé Wretche, kteří ale na blízko mohou trochu pocuchat fasádu, především díky velkému počtu a schopnosti lézt po stěnách a stropech atd. Narazíte i na několik speciálních a extrémně nebezpečných Locustů, z nichž nejvíce nám husí kůži naháněl Berserker, kterého klasické zbraně maximálně ještě více naštvaly. Ještě že je na orbitu ten paprskomet. Samozřejmostí je i několik bossů. Chování nepřátel není nijak špatné, ale opak říct také nemůžeme. Protivníci se sice kryjí stejně jako vy, ale i když do jejich úkrytu střílíte jeden zásobník za druhým, stejně nakonec vyskočí a vyrazí směrem k vám jako byste na ně házeli kuličky. Celkově je tedy umělá inteligence docela rozporuplná, občas to vypadá, že protivníci skvěle kooperují a snaží se vás obejít, ale vzápětí udělají něco tak neskutečného, že je celé nadšení pryč. V zápalu častých bojů si ale takových věcí budete všímat spíš pouze minimálně. Hlavně že to střílí.

Marcus ale není Superman a bez pomoci by se asi skrz armádu Locustů neprobojoval, případně by mu to trvalo o pět minut déle, takže má k dispozici zbytek jednotky Delta. Velkou část hry tak budete trávit v jejich společnosti a poslouchat jejich sarkastické hlášky, případně se vaše cesty rozdělí a půjdete pouze ve dvou, zatímco druzí dva to vezmou jinudy. Zbylé tři Delťáky sice nelze ovládat přímo, ale Marcus jim může rozkazovat, zda mají útočit nebo se třeba seskupit. Přiznáme se ale, že jsme to za celou dobu využili jen minimálně a nechali je spíše hrát sami za sebe. Parťáci nejsou úplně tupí a nejednou vám ušetří práci. Díky tomu, že prakticky nemůžou umřít, se o ně vlastně nemusíte vůbec starat. Mohou sice upadnout do bezvědomí, ale po vystřílení všech potvor v okolí se sami zvednou a pokračují v boji jako by se nechumelilo. Pokud vám to takhle ale nestačí, můžete k nim uprostřed boje doběhnout a stiskem jediné klávesy je oživit, jak prosté.

Á, pán je architekt...
S komandem Delta se ale nebudete prohánět po zelené louce, nýbrž v ruinách města, elektrárně, stokách, podzemních doupatech nebo na jedoucím vlaku. Nebudeme to protahovat, design hry je jeden z důvodů, proč se vaše čelisti pohnou asi tak o půl metru dolů. Nejen že je prostředí neskutečně variabilní, ale i perfektně navržené, aby do něj zapadal i ten sebemenší objekt. Každá mise má svou specifickou atmosféru a to nejen díky odlišnému grafickému zpracování, o kterém bude řeč za chvíli, ale také díky příběhu, který neustále graduje a když už si myslíte, že je konec, čeká vás další zlom a pokračování. Zaujala nás např. mise ve městě po setmění, kdy na povrch vyletí ohromné hejno krvelačných Kryllů (vůbec si tento nápad vývojáři nepůjčili z filmu Černočerná tma :-)). Ti jsou sice smrtelně nebezpeční, ale dokud se budete držet na světle, nic vám nehrozí. Pomyslnou třešničkou na dortu této mise je závěrečná bitva na benzínové pumpě a následná projížďka v obrněném transportéru, jehož světelným dělem budete hejna Kryllů mazat z oblohy jako zmizíkem.

GoW běží na třetí generaci Unreal Enginu, který ze sebe ždíme tak skvělé efekty, že za dobu hraní naslintáte tak tři a půl kýble.

Přestože design misí je až tragicky lineární a zabloudit nejde prakticky nikde, oživili ho vývojáři několika rozdvojkami. Párkrát za hru se dostanete do místa, kde si budete muset vybrat, jakou ze dvou nabízených cest se vydáte dále, díky čemuž možná dostanete chuť i na opětovné zahrání. Bohužel těchto míst je ve hře velmi málo, ale i tak nelze tvůrcům upřít snaha. Během hraní budete také svědky spousty skriptů a efektních podívaných a abyste o nic nepřišli, objeví se na obrazovce vždy ve správný čas výzva ke stisknutí klávesy, po němž se daným směrem Marcus automaticky podívá.

To snad vážně není možné aneb Unreal rulez!
S designem misí jde i ruku v ruce grafika, která nejde popsat jinak než jako neskutečná. GoW běží na třetí generaci Unreal Enginu, který ze sebe ždíme tak skvělé efekty, že za dobu hraní naslintáte tak tři a půl kýble. Opravdu si neumíme představit, že by hra mohla vypadat ještě lépe. Vše, co uvidíte okolo sebe, má v sobě tak ohromná mračna polygonů, že to detailněji už snad ani nejde. A tím nemyslíme pouze hlavní hrdiny a nepřátelé, jejich modely jsou opravdu perfektní, ale také všechny velké i malé objekty, budovy, sochy i tu plechovku támhle v rohu. Snad alespoň něco bude vidět na okolních screenshotech, přestože ty nemůžou zachytit celou tu nádheru v pohybu. Výtku bych měl snad jen k nemožnosti vypnout Blur efekty, tedy rozmazávání obrazu např. v dálce, které se sice někomu může líbit nebo zdát realistické (což podle nás teda rozhodně není), ale nám moc do krve nesedlo. Světelné efekty a další podobné vychytávky jsou také na skvělé úrovni, snad kromě divné krve a ošklivého ohně, na který nám ale dal zapomenout úžasně vypadající déšť a voda celkově. Perfektně dopadly i zvuky a hlavně namluvení, jehož se zhostili profesionální dabéři a např. samotného Marcuse Fenixe namluvil John DiMaggio, kterého většina z vás bude určitě znát jako Bendera z výtečného kresleného seriálu Futurama.

To ale není všechno, GoW má v rukávu ještě několik trumfů. Jedním z těch větších je kooperativní multiplayer pro dva hráče, který je dnes vzácnějších, než 5,25" disketová mechanika a dává hře zcela nový rozměr. Navíc byla hra oproti svému X360 předchůdci prodloužena a přibalen je i editor, takže nový obsah se na internetu jistě objeví co nevidět. Připočtěte nejrůznější Achievementy při hraní přes Windows Live a máte o zábavu postaráno.

GoW je od začátku až do konce frenetická akční střílečka bez jakýchkoli taktických zpestření. Boduje především neuvěřitelně tíživou a brutální atmosférou války budoucnosti. Země je v troskách, lidstvo na pokraji vyhynutí a skupinka vojáků se zvedne na poslední zoufalý odpor proti hordám mimozemšťanů.

Verdikt: Tak co, děti, líbí se vám to? Doufáme, že ano, ale na závěr si to pro jistotu trochu shrňme. Gears of War je skvěle hratelnou akční střílečkou z pohledu třetí osoby postavenou na posední generaci Unreal enginu, díky čemuž je garantovaná fascinující audiovizuální stránka s parádním designem. Už se nedivíme, že to byl na Xboxu 360 před rokem takový hit, na PC to zcela jistě nedopadne jinak.