PLAYERS HELP - vše pro hráče pc her

Úvodem této recenze přiznávám, že jsem se v žádném případě necítil jako ten pravý, kdo se má věnovat tématu virtuálního střílení zvířat v Africe. Lovci jsou z mého pohledu zbabělá pakáž, která zpoza svého kanonu střílí po všem, co se hýbe, kvůli léčení si nějakého osobního komplexu. A je mi celkem jedno, zda se vymlouvají na sport, národní tradici nebo na pomoc zvěři (leda do hrobu). Moji úctu měli ještě tak lovci s lukem a šípem, popřípadě kopím, od začátku používání střelných zbraní, v současné době vybavených dokonalými dalekohledy, se stal lov masakrováním. Musím ale uznat, že virtuální lov v Africe pořádně oklepal prach z mých zakrnělých pudů lovce, které se zcela evidentně skrývají i ve mně. Vida, k čemu všemu videohry nepomáhají.

Můžete si vybírat různé oblasti Afriky, volit druh zvěře či ptactva, limity času a vrhat se na lovecké výpravy.

Ale nejprve ke hře. V podstatě není zase až tak co popisovat. Viděli jste někdy film z Afriky, kde se lovci plíží za zvěří? Tak přesně toto je přeneseno na displej vašeho PSP. Z pohledu třetí osoby vidíte vámi ovládaného lovce, jak se vybaven některou střelnou zbraní nebo lukem a vydává do džungle s cílem ulovit zvíře. Zbraně můžete dovybavit dalekohledem, levým tlačítkem přepnout na zoom, pravým pak vystřelit. Analogem postavu řídíte, pomocí čtveřice kolečko, trojúhelník, křížek a čtvereček pak míříte. Start a Select umožňují vstup do menu, kde zmíněná tlačítka plní jiné funkce, například možnost spojení vysílačkou či změnu zbraní.

Na displeji máte jakýsi HUD, přičemž vlevo dole vidíte ukazatel adrenalinu, který pro vás umožňuje jakési relativní zpomalení času, vpravo naopak ukazatel instinktu lovce. Obé lze kombinovat a vynikajícím způsobem to pomáhá při lovu. Dále je tu křivka, charakterizující vaše zdraví, a minimapa, ukazující terén okolo vás a přítomnost zvěře. Vše je doplněno virtuálním kompasem. Stačí si projít mise tutorialu, kde vás za ručičku hra provede vším, doslova vám našlape do hlavy každou vychytávku, a pak již hned můžete konečně vyrazit na „opravdový“ lov.

Dojem je neuvěřitelný, jdete po opravdové africké stepi, pušku připravenou k výstřelu.

Můžete si vybírat různé oblasti Afriky, volit druh zvěře či ptactva, limity času a vrhat se na lovecké výpravy. Možná se ptáte, na co je tu křivka zdraví, ale věřte, že má dobrý důvod. Africká fauna přece jenom není tak bezbranná jako čeští zajíci a srnky, do kterých sází olovo místní ozbrojenci. Pravda, zraněná antilopa vám nijak neublíží, zato takový slon nebo lev už mají docela dobré možnosti vysvětlit vám, že pánem tvorstva možná jste, ale pokud neumíte pořádně mířit, promění vás v pokrm hyen a supů.

Možná se divíte, proč zpočátku tak suchý popis herních mechanismů a žádné dojmy. Má to prostý důvod. Nehodlám si totiž psaní svých emotivních prožitků z africké stepi rušit vracením se k vyxvětlování herních mechanismů. Teď znáte všechny a tím pádem se můžete pokusit naladit na vlnu vyprávění. Cabela´s African Safari je totiž překvapivě zábavná a propracovaná hra. Vypadá krásně, skvěle se hraje a musím uznat, že občas jsem se při hře lekl mnohem více, než v Silent Hillu. Ono tápající sestřička s nožem má něco do sebe, ale útočící lev je holt útočící lev.

Co mě tedy na Safari tolik chytlo? Především musím vynést do nebes grafické zpracování. Můžeme vést nesčetně debat, zda je grafika podstatná nebo ne, ale když chcete mít autentický zážitek z afrického safari, jednoduše potřebujete Afriku přímo cítit. A pardon, to z nějaké ubohé grafiky nebudete, i kdybyste měli PSP zasazeno do slonoviny. Engine, na kterém běží Safari, je fantastický. Step je step, tedy vysoká tráva, žádná zelená či žlutozelená textura. Je hustá, vlní se, a zvířata se v ní dokáží dokonale ukrýt. Jistě, dokresluje se nějakých pět metrů od vaší postavy, ale to si stejně při hraní neuvědomíte a naopak vnímáte, jak fantasticky vypadají stébla okolo vás.

Stejně tak jsou zpracované křoviny, stromy, skaliska, trochu přidat mohli programátoři snad jen u vodních toků. Dojem je neuvěřitelný, jdete po opravdové africké stepi, pušku připravenou k výstřelu, když tu najednou zabliká na vašem radaru červené znamení, prozrazující šelmu. Prozradím, co následuje. Zpanikaříte, protože kolečko se k vám přesouvá obrovskou rychlostí, jenže lva kryje tráva. Pak vyběhne a řítí se na vás. Přestože hrajete na displeji handheldu, zažijete skutečný pocit autentického strachu. Hodíte pušku k líci, stisknete adrenalinové tlačítko a vypálíte. Dobře víte, že na další rány nezbývá čas. Zasáhli jste, setkání se smrtí tedy dopadlo dobře.

Dlouho jsem nechápal hry jako Deer Hunter, kde jsou hráči schopní trávit čas prolézáním lesa, aby našli jelena a zastřelili ho. Co už ale chápu, je to, že virtuální lov, při kterém netušíte, zda skutečně narazíte pouze na vyhlížené zebry a nebo se na vás někde ze stromu nevrhne leopard, má prostě fantastickou atmosféru. Co hraje další roli, jsou úchvatné modely zvířat. Klaním se k zemi, protože antilopa je antilopa, lev je lev, jejich pohyb, rychlost, to vše odpovídá reálným vzorům. Když se plazíte křovinami, abyste pak už jen uviděli, jak vaše kořist prchá a vzápětí se na vás ze skal vyřítí lev, říkáte si, že by neškodilo odpočinout si u Call of Duty 4.