PLAYERS HELP - vše pro hráče pc her

Letošní podzim mají akční hráči žně, které začínají být až kontraproduktivní, a to z jednoduchého důvodu: kdo má všechny ty vysoce kvalitní střílečky stíhat hrát (a samozřejmě kde brát peníze na koupi)? Vysokými hodnoceními se to jen hemží a kousky jako Crysis, Call of Duty 4 či Hal-Life 2: Episode Two přeci nelze minout. To by byly ty největší hity, ovšem v druhém sledu přichází sice ne tak marketingově vyhypované, často obyčejně působící, ale pořád kvalitní akce. Mezi ně bezesporu patří nový Soldier of Fortune a právě i Blacksite, jenž je pokračováním velmi nadprůměrné střílečky Area 51. Pokračování si vzalo do parády nejzkušenější studio společnosti Midway, kterému šéfuje známý Harvey Smith (pracoval například na Thiefovi či Deus Ex) a naše očekávání tak nebyla vůbec nízká.

Blacksite na svého předchůdce víceméně nenavazuje, tedy pokud nebereme v potaz zápletku točící se kolem agresivních mimozemšťanů. Navzdory očekávání se na úvod v roli ostříleného vojáka Aerana Pierce a jeho jednotky podíváte do dnes hrami oblíbeného Iráku. Potíráte tu jednoho teroristu za druhým, když tu narazíte na zvláštní kousek nejspíš mimozemského původu, jenž vás připraví o jednoho z parťáků. Nastává přerušení a hra navazuje až o tři roky později – to už jste v plné polní v Nevadě, a než řeknete alien, už se na vás valí hordy podivných brouků, kteří se na tomto mýty opředeném místě nebývale rozmnožili.

Od Blacksite nečekejte nic než pořádnou adrenalinovou jízdu v arkádovém stylu. Hra je o něco otevřenější než třeba Call of Duty 4, takže se po některých úrovních lze prohánět poměrně volně a napadat ukrývající se protivníky z různých stran. Rozhodně ale nečekejte možnost řešení situací mnoha způsoby jako v Crysis. Většinou stejně poběžíte rovnou za nosem a cestou budete kosit jednoho brouka za druhým. Tvůrcům se bohužel nepodařilo dosáhnout atmosféry opravdu velkého konfliktu, byť čistě teoreticky měli potenciál větší než ostatní akce. Přes všechna ta monumentální videa, co jste ze hry viděli, chtě nechtě musíme vyjevit, že vás hra nejspíše nestrhne tak, jak byste si představovali. Na to má příliš roztahané tempo. Blacksite naopak trpí nedostatkem okolní variability. Pokud si odmyslíte misi na Středním východě, budete se pohybovat už pouze v pusté Nevadské poušti, občas zpestřené nějakou tou vesničkou. Když už se dostanete do interiéru, je snad ještě odbytější než venkovní prostranství. Přitom se čím dál tím více ukazuje, jak je atraktivita prostředí pro podobné hry podstatná.

V marketingových materiálech si nešlo nevšimnout zmínky o jakémsi morálním systému parťáků. Ti by měli mít svou hlavu a chovat se podobně jako jejich reálné protějšky. To znamená, že když se vám v boji daří, mají mnohem lepší schopnosti a válečné nadšení, tudíž jsou výraznějším přínosem v boji. Ve chvíli, kdy začnete kazit na co vystřelíte, jde to i s jejich snahou z kopce. Teorie lákavá, v praxi to ale zaznamenají jen ti nejvšímavější hráči, navíc jen v opravdu extrémních situacích, přičemž tam tvůrce podezříváme, že tuto featuru aktivovali záměrně, protože samozřejmě věděli, kde se strhnou velké přestřelky. Určitá konstantnost v chování spolubojovníků je však nevysledovatelná. V každé z misí přitom máte k ruce dva až tři parťáky, jimž lze zadávat nejelementárnější rozkazy. V boji jich ale příliš nevyužijete – jednak zjistíte, že si z nich kamarádi moc nedělají a raději naběhnou do vřavy na vlastní pěst, aby se nechali skolit a čekali na chvíli, až vystřílíte celou scénu a mohli zase v klidu vstát, jednak v líté akci ani nebudete komandování stíhat. Bohužel ze spolubojovníků nemáte pocit, že by byli jakýmkoliv přínosem, jako například v Call of Duty 4. Jejich role se tak brzy omezí na pouhé otevírače dveří, protože sami touto „dovedností“ neoplýváte.

Ani umělá inteligence mimozemských monster není valná, vlastně o nějaké AI není důvod mluvit. Nějakých sedm typů brouků se na vás neustále vrhá, občas postává i za překážkami, ale vlastní iniciativu v nějakém krytí nečekejte. Vrcholem hry jsou pak souboje s bossy, kteří jsou vizuálně monumentální. Bohužel z nich tvůrci nevytěžili tu pravou výzvu a není tak problém je dostat během několika okamžiků. Každý z nich sice má určité slabé místo, hra vám ho ale dopředu neváhá prozradit, a pokud se na něj zaměříte, nebudete mít problém. A tak je to ve hře se vším – Blacksite jednoduše spoléhá především na efekt, to co si odnesete ze samotné akce, je podružnější. V tomto duchu se nese i neuspokojivý závěr, kterého dosáhnete za nějakých deset hodin hodně stereotypního vystřílení čtyřiatřiceti misí. Vedle singleplayeru nechybí ani hra více hráčů, která není špatná a po nějakou tu hodinku dokáže zabavit, více ale nečekejte. Je to dáno obyčejnými módy typu deathmatch či capture the flag, jichž se může účastnit až desítka hráčů. Na relativně rozlehlých mapách lze najít nejrůznější power-upy, ty se ale o přílišné ozvláštnění hry nepostarají. Blacksite tak i v multiplayeru zůstává rychlou, avšak ničí významnou akcí.

Grafiku hry ale musíme pochválit. Kvalita Unreal engine 3 je rozhodně znát na každém kousku zdejšího světa. Monstra jsou vyvedena opravdu nápaditě, je na nich vidět detailní práce. Textury mají vysoké rozlišení a na efekty je radost se dívat. Technologie tedy par exellance, bohužel si s ní tvůrci nedokázali dostatečně vyhrát, a jak už jsme zmínili, úrovně trpí prázdnotou a stereotypem.

Jistě nejsme jediní, kdo se na Blacksite těšil a výsledkem bude nejspíše zklamán. Nejde však o špatnou hru. Smíříte-li se s pobíháním po nedokonalých úrovních a nevalnou umělou inteligencí, budete možná spokojeni. Nejde o nic jiného než vystřílení stovek a tisíc mimozemských monster nenáročnou formou. Přitom je radost se dívat na všechno to dění na obrazovce. Kdo upřednostňuje zevnějšek před vnitřním obsahem, nemá co řešit. Ostatním doporučíme jiné akce – stačí se podívat do rubriky posledních recenzí, kde si s velkou pravděpodobností vyberete zajímavější kousek.

P.S.: Česká verze (titulky) vychází až  začátkem února 2008 za nižší cenu, anglická na konci listopadu (ČR).